Jdi na obsah Jdi na menu
 


LVT 5.-13.7.2008 Ošíkov

14. 7. 2008

Milý kamarádi.

Tak jsem byl na Ošíkově (toto milé jméno už navždy bude znamenat stopování v lese na kopci, déšť, bouřky i sluníčko). Stále jsem si myslel, že si panička dělá s tím stopování legraci, ale... Hned ráno, jak jsem ji uviděl u auta, došlo mi, že ne. Měla tričko se stopujícím psem a balila tyčku, stopovačku a misku na žrádlo - no, alespoň že se najím.

Páníčci spali ve stanech, já v kenele. První moc se mi chtělo venčit, druhou jsem měl žízeň. Panička je bystrá, pochopila, vstala a vypustila mne z klece, tedy z kenely. Pak už jsme to vychytali a spal jsem celou noc jako štěňátko. Přes den jsem byl uvázaný ve stínu u stromu nebo jsem se s páníčky procházel.

Několikrát jsem si i zakousal do kůže i rukávu. Chlápek si myslel, že mne sundá o auto a přihlížející lidi, ale to se spletl a nakonec mi musel rukáv nechat. Vrrr.....

Fajn byly hárající fenky okolo a spousta rukou s piškoty v mé blízkosti.

Jen ty stopy....Prý si to panička načasovala. Každý den ráno těžkou stopu, večer nějakou lehčí a nakonci vždy papání, v pondělí a ve středu dvouhodinová, pak pauza a v sobotu zkouška ZPS1. No nevím, ale terén byl různý, nejhorší byly bylinky, smrdělo to jako čaj proti kašli, tudíž osobně rozdíl mezi douhodinovou a patnáctiminutovou stopou rozhodně nevidím. Nebo necítím? A vůbec, kdyby dělala lomy pořád na stejnou stranu, nemusel bych si nic ověřovat. Tomu, kdo vymyslel ostrý úhel a obloučky bych nakopal pod ocas.  Copak zvěř se učí geometrii? Túhle, zajíc proběhne lesíkem, překočí potok, kličkuje po poli jak se mu zlíbí - joooo, to je zábava.

Nakonec byly zkoušky ve čtvrtek. To jsme ani já ani panička neměli v plánu. Chtěl jsem odpočívat a vůbec mne nezajímalo, že kladečka vstávala v šest ráno, abych měl stopu na rose. Pak došel i nějaký cizí týpek s tužkou a papírem na body. Vypadal jako můj veterinář. Vystavoval jsem mu na nášlapu luční kobylku jako pravý ohař, ale chlápek ji neviděl, i když jsem se hodně snažil. Skákala někam do boku, tak jsem ji kousek sledoval. Pak ti lidé kolem mne konečně kobylku uviděli taky a nechali mne být. Díval jsem se jak stopuje Dantík (vypadal fakt moc dobře) a těšil jsem se do kenely. Jenže panička se rozhodla, že musím kladečce Magdě najít předměty, které brzo ráno "poztrácela". Pod pohrůžkou lopatky a vápna jsem se tedy uvolil, ale fakt už naposledy!!!!!

Do konce tábora jsem byl na stopě už jen jedenkrát, hlad je dost silná motivace, a na konci stopy je vždycky něco dobrého k snědku.

Cestou domů jsem si uvědomil, že stopování se mnou panička nevzdala a že tu zkoušku asi udělám, třeba někdy příště.......

Váš Eni

P.S. S fotečkami to nevypadá nic moc, zatím dám, co mám....

 

Náhledy fotografií ze složky LVT Ošíkov 2008