Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výlet k Vlastíkovi 1.5.2008

1. 5. 2008

7:50hod, Ostrava - Hlavní nádraží, nástupiště 4, kolej 2F, vlak do Frýdlantu nad Ostravicí.

Vagon byl naprosto prázdný, tak jsme nastoupili a uvelebili se na první lepší sedačce. Tedy já na sedačce, Fido, byť měl vlastní jízdenku a tudíž i místo ve vlaku, musel zůstat na zemi v uličce. Vypadalo to na pohodovou cestu, ale jen do stanice Ostrava -  střed, kdy se do vagonu přes nás hrnuly davy sportovně oděných turistů, což by ani problém nebyl, kdyby někteří z nich také nevedli na vodítku své psí kamarády. Chvílemi jsem nabývala pocitu, že všichni psi ve vlaku se soustředili do jednoho jediného vagonu a zrovna do toho našeho. Psiska po sobě pokukovala a bohužel, také vrčela a občas poštěkávala. Fida na krátkou chvíli zaujal procházející vrčící labrador, ostatní čtyřnohá drobotina ho ale jinak nechávala chladným.

Nádraží ve Frýdlantu se opravuje, a tak se na peronu tísnilo spoustu pomalu postupujících lidí k východu. Při představě, že všichni se vydávají na výšlap stejně jako my, mi vyrážel na zádech studený pot. Hlavou mi proběhlo, že nebudu moct ani na chvíli v tak "hustém provozu" uvolnit Fida z vodítka, a že celou cestu se mi bude plést pod nohama nebo tahat za gum-cuk tak, až mě přepůlí v pase. Štěstí stálo při nás, protože téměř všichni přijeli na akci ke dni čarodejnic,  a ta se konala na "opačné straně".  Cesta byla volná a hlavně Fido, kterého jsem po překonání podchodu a hlavní cesty, mohla mezi ploty pustit z vodítka.

Počasí přálo a tak jsme svižným tempem postupovali ke svému cíli - horskému sídlu našeho kamaráda Vlastíka a jeho malé zvířecí farmě. Na prvním lepším výhledu jsme si dali malou zastávku a rychlé občerstvení, hlavně doplnit tekutiny a vzhůru k výšinám. Cesta rychle utíkala a za nedlouho jsme dorazili na místo určení. Nezdrželi jsme se však dlouho. Sluníčko se schovalo za mraky, které přihnal stále sílící vítr a lehce začalo krápat. Pokochali jsme se nádhernými výhledy, odpočinuli, posilnili se a přichystali na zpáteční cestu.

Vláček jako by čekal jen na nás a sotva jsme dosedli, pomalu se rozjel směrem na Ostravu. Doma jsme byli včas a vlastně mnohem dříve, než jsme předpokládali, ale o to lépe, protože jsme ještě stihli absolvovat moc fajn odpolední akci na cvičáku v Hlučíně.

 

Náhledy fotografií ze složky Výlet 1.5.2008